Back home

Tak už jsem doma, zpátky v ČR. Pokud se ohlédnu měsíc a půl dozadu, musím říct, že Kanada byla určitě zkušenost. Negativní i pozitivní. Ty necelé tři měsíce práce byly plné dřiny. Práce v reštyce i ve vápence. Spánek, práce, jídlo. Nic víc. Byly to týdny plné odříkání a přizpůsobování se. Zvykání si na jiný život, život imigranta z východního bloku na západě.

První dny po příletu, hledání ubytování na dva a půl měsíce a práce na stejně dlouhou dobu, to byl docela záhul. Vzpomínám si na tu noc, kdy se mi zdál krásný pozitivní sen o tom, jak je neděle a já si užívám odpolední siestu v rodné domovině, a následné probuzení ve sklepě ve spacáku; vedle mě můj kufr, jediné, co jsem v Calgary v té době měl. Nikoho jsme s Lukášem neznali. Nevěděli jsme, kde koupíme snídani. Zda-li budeme vůbec jíst. Neznali jsme město. Nevěděli, kam jít. Vzpomínám si na půldenní vysedávání u počítače a sjíždění všemožných inzerátů - nabídek práce a podnájmů. Opravdu není lehké vypracovat se v Kanadě (doslova) z nuly, pokud jsi Bosňák, Ukrajinec, Slovák nebo Čech a tvá angličtina není úplně nejplynulejší.

Spousta mých známých a kamarádů si tuto situaci neumí ani představit. Netuší, čím vším jsem prošel. To nevydržel každý. Spousta lidí neodletí za oceán ani s agenturou. Bojí se nebo prostě nejsou schopní. Lidé jsou schopní a neschopní.

Do Kanady jsem přiletěl s holou prdelí. Chodil jsem do práce, když jsem ještě zdaleka neznal město. Věděl jsem jenom, jak se dostat do zaměstnání a zpátky domů. S Lukášem jsme dřeli, abychom měli peníze na cestování. Nikdo nám nic zadarmo nedal. Vše jsme si poctivě odmakali :). A tak jsme nakonec mohli poslední tři týdny cestovat. Zajeli jsme do Vancouveru, zaletěli do Toronta a z Toronta potom dále na Kubu! To cestování bylo z celého letošního léta nejlepší. Není se čemu divit. To bylo až užívání si. Pláž se zlatým pískem, karibské moře, kubánský doutník a pravé cuba libre... Na Kubu se musím podívat znovu. Vancouver a Toronto byly taky mega. Tyto dvě města se s Calgary nedají srovnávat. Bohužel se v nich obtížněji hledá práce.

Letošní léto je cenná zkušenost. Po prvním dnu v práci jsem měl sto chutí odletět zpátky domů. Nevěděl jsem, jestli vydržím. Vydržel jsem. Vypracoval jsem se z nuly. Překonal jsem hranici. Zvládl jsem to. Nyní, když se ohlédnu zpátky, můžu zde s klidnou hlavou napsat, že jsem ve svých 22 letech borec. Jsem dobrý a jsem na to na sebe hrdý! So good bye my friends.

PS: Pokud máš dotaz, potřebuješ poradit či cokoliv jiného, můžeš mi napsat (viz. sloupeček O MNĚ vlevo) ;).

Cestování!

Konečně jsme v pátek po dvou a půl měsících skončili s prací. Teďka nás s Lukášem čeká tolik vytoužené cestování za vydělané peníze. Za chvíli začneme balit věci, půjčíme nové auto a hurá směr západní pobřeží do Vancouveru. Potom nás čekají dvě další destinace, nechte se překvapit... :)

Už to jede, penízky se sypou :)

Ahoj po mega dlouhé době :). Dal jsem si odmlku, ale pořád jsem tady! I´m back!

V restauraci už nedělám. Absolvovali jsme s Lukášem a Ondrou přijímací fyzické testy do továrny. Nevím, jestli něco podobného existuje i v Česku či Evropě. Chodili jsme na pásu, přehazovali lopatou zrní, nosili bednu s činkami a zakončeno to bylo nasazováním matek na šroubky. Při tom všem nám měřili tepovku. Měl jsem z toho dost :). Poněkud neobvyklé vstupní testy řekl bych. Před tím vším jsme ještě navštívili doktora, který nám otestoval zrak, sluch, objem plic a provedl drogový test...

Makáme tedy v továrně u hor v malinkém městečku Exshaw. Přesněji řečeno je to vápenka. Pracuji v bílém obleku, rukavicích a masce s dýchacím filtrem a ochranou celého obličeje. Prakticky jsem zabalený úplně celý. Přehazuji pytle s plnících hlavic na palety. Za jednu osmi hodinovou šichtu mi projde rukama cirka tisíc 20 kg pytlů plných vápna. Práce je to fyzicky náročná, stereotypní a nepohodlná. Ale zato dobře placená. Není to rozhodně pro každého. Only for strong boys :)!

Navíc teď máme k dispozici auto! Pronajímáme si ho společně na celé dva měsíce! Ve srovnání s lidma, kteří letěli přes agenturu do USA dělat plavčíky, jsme placeni zlatem. Je potřeba si ale uvědomit, že jsme toho dosáhli vysokým úsilím a velkou trpělivostí. Museli jsme absolvovat to, o čem pracant letící za prací přes agenturu nemá ponětí. Prví měsíc umývání nádobí bylo ve srovnání s tímto živoření. Těžké časy ale pominuly :). Hodně jsme se za ty cca dva měsíce vypracovali. Více než naši třicetiletí spolubydlící, kteří jsou v Calgary už čtyři měsíce...

Následujících pár řádků věnuji mým postřehům a dojmům ze země. Kanada na mě působí jako země, kde jsou ke štěstí potřeba do velké míry peníze. Lze tu koupit doslova všechno. Nabídka služeb se s ČR samozřejmě nedá srovnávat. Příroda je tady nádherná. O prodlouženém víkendu jsme naší novou károu projeli oblast národních parků od Banffu až po Jasper a moc se mi to líbilo. Během dvou dnů jsme pouze z auta viděli u cesty pět medvědů! Některé černé, jiné hnědé. Zvířat je tady plno. I v Calgary občas přes cestu přeběhne zajíc či veverka. Lidé jsou tady více otevření a pozitivnější. Měli jsme v továrně safety meeting s grilováním hamburgerů. Minulý týden byl pro všechny dělníky teambuilding - různé soutěže zahrnující např. plnění kelímků popcornem čínskými hůlkami, hraní videoher apod. Do tohoto by se ostravští horníci nezapojili si myslím :).

Pracuju jinde

Tak si to v úterý ráno pěkně vykračuju do práce a jak tam dojdu a sháním se po kuchařské uniformě, šéf si mě vezme bokem a oznámí mi, že mě nemůže nadále zaměstnávat. Tolik práce v oné restauraci prý už nebude, aby se mu vyplatilo mě nadále platit. Odkázal mě ale na jinou restauraci, kde jsem ještě tentýž den absolvoval interview a ve středu už začal pracovat (dishwasher). Obě restaurace mají stejného majitele. Jak už jsem tady jednou psal, v Kanadě se zaměstnává bez smluv. Člověk může odejít nebo být z práce vyhozen kdykoliv, z hodiny na hodinu.

Nová restaurace je taky v downtownu. Je rozhodně více international, co se zaměstnanců týče. Můj supervizor je Pákistánec, mladý kluk - 24 let. Druhý dishwasher, se kterým si střídám směny, je afričan z Konga. Dále tu pracuje Arab z Maroka, Luis z Ekvádoru, dva Filipínci a pár přistěhovalců z Ontaria. Hlavní šéf Tim je Kanaďan taky z Ontaria. Pokud bych měl mezi sebou srovnat obě restaurace, tak tady tato je o něco méně hygieničtější. Zaměstnanci tady po sobě křičí a jejich mluva je prostější. Na druhou stranu tu ale pracuje více mladých lidí, se kterýma jsem se seznámil. Mám tady pití a jedno jídlo zadara, což je super! Jím tady maso. Pákistánec mi vždy něco připraví a pak se mě ptá, jak mi chutnalo atd. Každý pracovní den mi připravuje jiné jídlo. Za pár týdnů okusím celou jejich nabídku :).

Konečně se nám taky ozvali z té továrny a zítra ráno jdeme na testy, zda nebereme drogy a zda jsme fyzicky schopni dané práce. Potom uvidíme.

Makám v Kanadě

V práci mi už přijdou lidi milejší. Kuchař Marokánec mi na požádání udělá hambáč, což se hodí, když chci zahnat hlad. Mexičan za barem mi ochotně namíchá drink, když mám žízeň - Coca Colu s ledem. S kolegou francouzským dishwasherem z Montrealu debatujeme o tom, jak a kde je nejlepší rozjet byznys a udělat díru do světa :). Někdy čas ubíhá rychleji, někdy zase pomaleji. Dnes jsem se seznámil s kuchařkou z Íránu. Vystudovala doma politologii, tu pak prý také na tamější vysoké škole přednášela. Teď studuje SAIT v Calgary (nějaký gastronomický obor) a v rámci povinné praxe se mnou v kuchyni balí masové rolády. S imigranty se mi osobně seznamuje lépe, než s rodilými Kanaďany z Calgary. Onen dishwasher z Montrealu má taky doma vysoké společenské postavení. V Montrealu školí pracovníky na infolince a vydělává kupu peněz. Navíc studuje medicínu. Zaletěl si do Calgary na dva měsíce vyzkoušet si, jaké to je makat rukama. Že prý chtěl změnu, je mu třicet...

Hodně lidí si tu myslí, že jsem Rus. Ptají se mě, jestli jsem z Ruska. To mi nevadí, Rusko je v klidu země si myslím :). Lidi mi tady v Kanadě přijdou pozitivnější než v ČR. Jsou více v pohodě. Zřejmě jejich země nezažila moc útrap, vedou si líp. Řádový kuchař tady procestoval Mexiko a dovolenou tráví serfováním na Bali.

Vždycky když přijdu do práce tak se mě všech čtyřicet lidí zeptá "How are you?" a já strojově odpovídám "I am fine. You?". Někdy je vidět, že to ty lidi vůbec nezajímá, ale přesto se pořád ptají. Je to tady taková fráze. Když musím každé ráno každému odpovídat čtyřicet krát, už mi to potom začíná lézt na nervy :).

Včera jsme s Lukášem poprvé jeli večer do klubu. Bohužel jsem si s sebou ale nevzal doklad totožnosti, tak mě dovnitř nepustili. Smůla. Tak snad příště. ID chtěli při objednávce piva u stánku na Stampede i po spolubydlícím Danovi, fousatém třicátníkovi. Bez ID vám v Kanadě snad nikde nenalijou a nikde vás nepustí.

Calgary Stampede

Každým rokem se v Calgary koná veliká slavnost známá jako Calgary Stamede. Jedná se o opravdu velkolepou honosnou akci, kdy si lidé připomínají zdejší léta dávno minulá - divoký západ. Čuměl jsem, kolik dospělých lidí jelo dneska c-trainem převlečených za kovboje. Ranní vlak byl přeplněný k prasknutí. Div že jsem se do něj vlezl a včas dojel do práce. Úplně jako metro v Guangzhou v Číně :). Akce započala gigantickým průvodem - kovbojové, indiání, Mšoči a generál Kastr v čele. Veliká sláva, ulice downtownu přeplněné přihlížejícími lidmi křičícími anglicky "sláva". Stampede zde potrvá cirka deset dní. Jeho součástí je i světová soutěž v rodeu či závody farmářských vozů. Každým rokem se zde do Calgary sjíždějí lidé z celé Kanady, ba i z celého světa. Letošní rok je navíc 100. výročí, takže to tady bude opravdu velké! Už se těším, až se zde konečně podívám někde do klubu...

City train

Úspěch!

Ve čtvrtek jsem byl poprvé v práci jako dishwasher/helper in kitchen v restauraci na 17th Avenue SW v downtownu. První den v práci byl těžký, hodně těžký. Nikdo se tam se mnou moc nebavil. Jejich slangové angličtině jsem moc nerozuměl. Připadal jsem si tam u té myčky jako kůl v plotě. Drtivá většina zaměstnanců jsou rodilí Kanaďané. Je to celkem busy restaurant. Celých osm hodin jsem bez přestávky mil gigantické vyvařovací hrnce...

Dneska jsem tam pracoval už šestý den. Na práci jsem si postupem času zvykl a dá se i říct, že jsem tam nyní spokojený. Kdybych ještě dostával větší plat, bylo by to super :).

Přiletět za oceán do cizí země na pas blind a snažit se tam usadit není jednoduché. Je to těžké! Člověk se musí vyrovnávat s mnohými věcmi naráz. Neprodlené hledání ubytování a práce se zvykáním si na časový posun není jen tak. Je to něco jiného než letět někde s agenturou, která vám vše zařídí. Když má člověk zařízené ubytování a práci předem, tak je cesta do zahraničí mnohem jednoduchší...

Od mého příletu do Calgary jsem tady slyšel mnoho příběhů. Slyšel jsem příběhy o lidech, kteří hledali práci dva týdny, měsíc, více než měsíc. O lidech, kteří práci nenašli a byli nuceni vrátit se domů (což se ostatně taky stalo Marianovi). Cesta za prací do Kanady má své rizika. Záleží na člověku, jeho povaze, schopnostech a také štěstí. Není vůbec ostuda, pokud to člověk vzdá a vrátí se. Začátky tady jsou těžké. Já jsem (zatím) úspěšný. Našel jsem si ubytování i práci. Devátý den po příletu jsem už makal. To je perfektní výsledek. Většině Čechů, co jsem ve městě potkal, to trvalo déle. Lukáš taky pracuje, dělá landscaping za 13 CAD/hodina. Nemá však stálou pracovní dobu.

A teď pozor! Dostali jsme tip na lépe placený job v jedné továrně u hor - hodina cesty autem z Calgary. Včera jsme tam byli na pohovoru, dneska se nám mají ozvat. Uvidíme tedy. Je to fyzicky velmi náročná práce, ale plat je hodně vysoký a víkendy bychom mohli mít společně volné. Navíc bychom si (za ten plat) mohli dovolit pronajmou na celé dva měsíce auto, což by bylo mega! (Mimo jiné bychom ho taky potřebovali na dojíždění do té továrny.)

Lukáš, borec Ondra a já na exkurzi v továrně

Steel toe shoes, work safety v Kanadě především